Kubánský rum se nejspíše začal vyrábět v karibském souostroví, na ostrovech Kuba, Jamajka, nebo Portoriko. Z této oblasti také pochází snad nejvíce výrobců kubánského rumu na světě. První lidé, kteří si velice oblíbili tento tvrdý alkohol, byli černí otroci, kteří pracovali na místních plantážích.

Nějakým způsobem se později dostal rum do povědomí námořníků a pirátů, kteří si jej také oblíbili. Rumem se zahřívali a rozehřívali na svých dlouhých plavbách. Ještě v době prohibice v USA, ve dvacátých letech, se bílému kubánskému rumu velice dařilo.

Výroba rumu na Kubě a v dalších zemích velice rychle stoupala, a s ní také pašování rumu do USA, kde se načerno distribuoval. Název „Rum„ a také jeho původ není úplně jasný. Možné je, že je název rumu odvozený od výrazu „rumbellion“, jenž znamená v anglickém jazyce „velký ruch“. Přihlédneme-li k původu a historii rumu, je vysvětlení velice příznačné.

Jak výroba kubánského rumu probíhá?

Výroba tohoto rumu je velice zdlouhavý proces, který probíhá v několika krocích. Úplně nejzákladnější surovinou pro výrobu rumu je cukrová třtina. V historii rumu začala výroba kubánského rumu právě sklizní cukrové třtiny. Ta je provádí již strojově, v některých oblastech však stále ještě tradičním způsobem ručně, pomocí mačety a tvrdé práce.

Cukrová třtina se musí okamžitě po sklizni rychle zpracovat, a to do 24 hodin, jinak by se sladká míza ve třtině zkazila. Zpracováním cukrové třtiny se získá cukr, a jako odpad zůstává černá melasa. Melasa je hustá černá hmota, chuťově hořká, která se použije k výrobě rumu.

Výroba rumu potom pokračuje destilací, při které vznikají v rumu jemnější a specifické chutě a vůně.  Posledním krokem ve výrobě rumu je zrání v dřevěných sudech.  Bílé rumy, které jsou lehké, nezrají vůbec, nebo tři roky. Zlaté tmavé rumy zrají o něco déle. Těžké tmavé rumy zrají i 20-30 let.